LOADING

5 důvodů, proč prohráváte zápasy a jak to řešit

5 důvodů, proč prohráváte zápasy a jak to řešit

Autor: Jiří Kopáček 21 ledna 2020
Proč prohráváte zápasy Tennis Academy 2.0

Proč prohráváte zápasy? Kladli jste si někdy vůbec tuhle otázku? Pokud je vaše odpověď, protože mi to nešlo, tak to není správná odpověď. To, že vám to nejde je pouze důsledek a každému důsledku předchází příčina. Pokud chcete odhalit, proč prohráváte zápasy, musíte se podívat především na příčiny toho, proč vám to nejde.

Máte štěstí, nejčastější přičiny jsem našel za vás a přehledně je sepsal. A co víc, ke každé přičině se pokusím nastínit i to, jak problém vyřešit a odstranit a tak začít vyhrávat. Jdeme se tedy podívat na seznam 5 nejčastějších přičin, proč prohráváte zápasy.

1.NERVOZITA

Nervozita a stres ke sportu patří a pokud se cítíte nervózní kdykoliv v průběhu zápasu, je to normální. Potřebujete ale najít rovnováhu mezi stresem a sebevědomím. Pokud stres a nervozita výrazně převahují, má to neskutečné následky na vaši hru. Tělo vám celkově ztuhne, výrazně se zhorší váš pohyb po kurtu, vaše reakce začne být pomalejší, timing u úderů se zhorší a tím, jak se zásadní schopnosti zhoršují, tělo se dostává do celkové paralýzy a vy v podstatě nejste schopni hrát a potom prohrajete.

Často pak hledáte důvody v tom, že vám to nešlo, že jste se nemohli trefit do kurtu, ale na druhé straně… kdo by to dokázal s paralyzovaným tělem, ztuhlými nohami, bez reakce a timingu? Důvod vaší prohry není ten, že vám to nešlo, ale že jste nezvládli svou nervozitu.

Ještě jednou opakuji, být nervózní a pociťovat stres je normální. Někde je nervózní před zápasem, někdo v průběhu zápasu, někdo až v koncovce, kdy má zápas dotáhnout, ale v průběhu zápasu přijde nervozita na každého. Přijde i na Federera, Nadala i Djokovice. Rozdíl ale je v tom, že se naučili úroveň nervozity zvládat a držet ji na přijatelné úrovni. Mají dostatek sebevědomí, který vyrovnává jejich stres, a proto i když na chvíli znervózní, nikdy to netrvá tak dlouho, aby je to paralyzovalo.

Chcete-li tedy zvládnout svoj nervozitu, aby vás nebrzdila ve vítězstvích, začněte pracovat na svém sebevědomí. Je to stejné jako ve škole nebo v zaměstnání, pokud máte zkoušku, poradu či cokoliv jiného a nejste na to připraveni, cítíte se nervozněji, než když víte, že jste se pořádně připravili a nemá vás co zaskočit. Zapracujte také na soustředění. Víte, proč si Rafa Nadal rovná lahve při každém střídání? Jak on sám řekl, zaměstnává tu minutu a půl mozek, pomáhá mu to soustředit se na jednu jedinou věci a nemá tak čas znervóznět nebo si začít být sám sebou nejistý, když má doservírova finále Wimbledonu.

2.Špatně volíte údery

Volba úderů je nesmírně důležitá. Často prohráváte zápasy jen kvůli tomu, že se snažíte v nesprávnou dobu zahrát nesprávný úder. Velmi často to bývá z důvodů, že začnete malinko zmatkovat a snažíte se zahrát winner z absolutně nepřipravené pozice. Jak správně volit údery? Souvisí to s nacvičenými taktickými vzorci. Základní taktika je taková, že pokud stojíte za základní čárou, hrajete vyšší údery křížem. Pokud se dostanete na dvorci někam do místa mezi základní čáru a servis čáru, můžete si dovolit zahrát rychlejší úder po lajně – pokud je k tomu vhodná situace – u míče jste včas, máte ho vysoko a můžete přitlačit, pokud nejste v situaci, když můžete přitlačit soupeře, držte hru křížem. Pokud by Vás zajímalo trochu víc ze základních taktických vzorců během hry, podívejte se na moje video Lekce taktiky

Pokud neustále dokola ingorujete tato základní pravidla taktiky, dříve nebo později se začnete dostávat do nevýhodných situací na dvorci a postupně začnete prohrávat výměny, což povede k pořážce v celém zápase. A vůbec nemusíte být horší hráč než váš soupeř, jen jste prostě hráli „hloupě“.

3.Chybujete v dohrávce výměny

Jedna věc je, dodržovat taktické pokyny, které fungují. Fungují tak dobře, že si výměny vypracováváte přesně tak, jak potřebujete. Druhá věc ale je takovou výměnu dohrát do úspěšného konce. Právě to je často příčina porážek – zejména v mladších kategoriích, ale není to vyjímka ani u juniorů či dospělých – vykazíte se z údery v oblasti kolem servis čáry.

Tady si opět dovolím napsat jedno takové pravidlo: Pokud máte míč nahraný na servis čáře, nemusí to pro vás být nutně signál zahrát winner. Výměny ze servis čáry se nejčastěji a STATISTICKY NEJÚSPĚŠNĚJI dohrávají na dva údery. Má to ale podmínku, nesmíte začít zmatkovat a nesmíte se bát dohrát výměnu u sítě.

Uvědomte si jednu věc, ať je váš soupeř kdekoliv na kurtu a vy máte nahraný míček na servis čáře, kdo z vás by měl zmatkovat? Vy máte klid, máte čas, můžete míče umístit kamkoliv. Váš soupeř naopak možná strnule stojí na středu kurtu a váhá, kam zahrajete, možná zkusí typnout stranu, možná jen stojí a doufá, že zkazíte a velmi pravděpodobně se posune od 1 až 2 metry dozadu, aby měl větší šanci ubránit výměnu.

Pokud si tohle uvědomíte a dokážete se vžít do kůže vašeho soupeře, měli byste si lehce uvědomit, co vám bude stačit. Nepotřebujete riskovat chybu při snaze trefit z forehandu přesný roh a zahrát winner, Vám stačí umístit úder pod kontrolou, nechat tam soupeře běžet a vyškrábnout váš úder, možná stihne zahrát čopem, možná že tipne stranu a bude se pokoušet vás ještě prohodit. Pojďme si probrat všechny scénáře.

  1. soupeř vyběhne ze středu kurtu a tak tak náš úder vyškrábne – nejspíš budeme mít velice snadný úkol u sítě, bude nám stačit pouze „doklepnout“ a máme bod.
  2. soupeř vyběhne dřív a zvládne se bránit ještě plnohodnotným čopem. Čop z obrany je obecně pomalý úder, opět budeme mít spoustu času dojít k síti a sklepnout volej. Ano, může se stát, že někdy to bude těžší volej, z podsítě, z podnohou a vy budete muset hrát těžší volej, ale i tak budete úspěšnější.
  3. Hráč si tipne stranu a bude se vás pokoušet prohodit – právě tohoto scénáře se nejvíc hráčů bojí, a proto riskují už první úder na winner. Ale…. kolikrát se povedlo vám v plném běhu prohodit soupeře? V tomhle případě Vám garantuji, že se většinou ani k voleji nedostanete, protože soupeř bude hrát nejriskantnější úder, který v tu chvíli může zahrát. Taková úspěšnost bude 1 z 10?

Pravdou tedy je, že pokud zachováte chladnou hlavu, nebudete zmatkovat a nevykazíte se na pokusech o winnery, vždy se dostanete do extrémně výhodné situace, kdy statisticky musíte být úspěšní.

4.Předčasně to vzdáte

Položte si otázku: Když prohrajete 2:0 na sety, kolikrát se stalo, že druhý set byl vyrovnanější než první? V dospělosti už je to jiné, ale podívejme se do žákovských kategorií, velmi často vidíme výsledky jako 7:5,6:1, 6:4 a 6:2 apod. Má to dva důvody, buď ve druhém setu nebojujete tak jako v prvním a nebo bojujete, ale používáte pořád stejnou herní taktiku, která vám nefungovala v prvním setu, soupeř si na ni zvykne a zlepší se a vy neumíte reagovat, a proto prohrajete druhý set ještě snadněji. Nejčastěji je to ale tak, že děti prohrají set, ještě zkusí začáte druhého setu a při stavu řekněme 0:3 nebo 1:3 už zápas podvědomě vzdají.

Přiliš brzy vzdáváte nastavenou taktiku. Jdete do zápasu s nějakým plánem a když se Vám nepovede začátek zápasu, strašně rychle taktiku opouštíte a začínáte improvizovat. Většinou začnete bezhlavě útočit s cílem uhrát lehké body, ale důsledek je většinou takový, že začínáte více chybovat a naopak soupeř sbírá lehké body. Opět bych to nazval stavem zmatkování. A jak už víte, pokud začnete zmatkovat, řítíte se do pekel. Postupně si projdete bodem 2 – začnete volit špatné údery, poté bod 3 – budete chybovat z nahraných míčů, protože neudržíte chladnou hlavu a budete chtít hrát winnery a nakonec se dostanete k bodu 1 – z toho všeho se vás zmocní nervozita, stres, panika a strach z prohry. Výsledek? Právě jste prohráli zápas! A to jsme třeba teprve v půlce prvního setu za stavu 1:4. Není to brzo?

5.Hrajete na krásu a ne na výhru

Tady je důležité, abyste mě správně pochopili. Tenhle bod se týká spíše juniorů a dospělých nebo obecně řečeno hráčů, kteří mají vyřešenou techniku a herní styl. U baby tenisu a mladších žáků bych tenhle bod nepovažoval za problémový – u nich jde především o tom, naučit se hrát takticky a technicky správně. Nicméně, je to prostě velmi častý důvod porážky, proto to uvádím. Mějte tedy na paměti, že teď budu mluvit řekněme o hráčích od 14 – 15 let směrem k dospělosti. 15ti letý hráč už by měl mít vyvinuté nějaké taktické vnímání, stejně tak jako cit pro to, co musí udělat, aby vyhrál. Už by si měl pořádně uvědomovat, že tenis je prostě soutěžní sport jeden na jednoho a cílem soutěžení je vyhrát, a to i za cenu, že budu muset hrát tak, jak mě to neuspokojuje a jak hrát celkově nechci. Ale prostě… výhra je výhra. Nedostáváte body za hezkou prohru, ale za ošklivou výhru. V tenise nejsou žádné plusové body za styl, krásu nebo eleganci. Jediné, jak se dá měřit úspěšnost jsou body za výhru.

Někdy je prostě potřeba hrát opravdu ošklivě, abyste vyhráli. Pokud je vám 14 a více let, měli byste mít techniku zažitou a jeden „hnusný“ zápas by Vás neměl technicky rozhodit na měsíc. Někdy prostě nemáte den a musíte to ubojovat, i kdybyste měli jen běhat a hrát 10ti metrové kopce, nebo naopak jenom čopovat – i z forehandu. Nebo z každého druhého úderu hrát kraťas. Zdržovat hru, nabourávat rytmus zápasu. Ano, soupeř Vám nejspíš bude nadávat, bude si stěžovat, ale na druhou stranu – není to přesně to, co potřebujete? Aby se soupeř začal zabývat jinými věcmi než je hra? O psychické stránce tenisu jsem napsal článek Jak psychicky zvládnout zápas nebo Jak se dostat do mentální komfortní zóny.

K čemu Vám bude, že budete hrát krásné údery, na pohled budete vypadat bezchybně, ale vaše hra bude přesně taková, která vyhovuje vašemu soupeři? Nebo váš styl bude stejný jako soupeřův, ale on v tom bude o trochu lepší? Možná Vás lidi budou poplácávat po rameni a říkat, že jste hráli hezčeji, ale….. prostě jste prohráli a body má soupeř.

1 příklad za všechny

Uvedu tady jeden příklad, ve kterém najdeme všech těchto 5 bodů. Samozřejmě budu mluvit o posledních 15 letech a soupeření Nadala s Federerem na antuce. Když se nad tím zamyslíte, Nadal nemá ani jeden úder lepší než Federer, v mládí se lépe pohyboval, ale i Federer má samozřejmě skvělý pohyb. Jak ho teda mohl stabilně porážet? Měl perfektní herní plán, kterého se držet zuby nechty, nezačal zmatkovat a ani od svého plánu neopouště. Prostě hrál obrovské topspiny do Federerova backhandu. Našel jedinou variantu výměn, ve které měl navrch a Federera to musel hrozně štvát a rozčilovat. První zápasy nějak zvládl, ale prohrával je. Jak šli roky, bylo na Federerovi vidět, jak si nevěří, jak často začal zmatkovat, jak byl nervózní – u něj se to pozná, že svůj backhand trefuje hodně často rámem. Z forehandu chtěl hrát winnery z naprosto nepřipravených pozic a kazil je opravdu hodně a daleko mimo kurt.

Procházel si všemi těmito body a jsem si jistý, že splnil i 4 bod, u kterého byste mohli pochybovat. Jsem si jistý, že byly i zápasy na antuce, kdy Federer věděl velice brzy, že zase prohraje a nedal tomu úplně všechno. Někdy dokázal udržet nervy, koncentraci set, někdy dva, ale vždycky dřív nebo později přišlo zmatkování, ztráta trpělivosti v dlouhých výměnách apod.

Když může takhle „ošklivě“ hrát na výhru Nadal, proč byste nemohli vy?

Podobnou věc můžeme pozorovat poslední roky mezi Nadalem a Djokovičem. Nejprve měl navrch Nadal, kdy Djokovič prokazoval podobné chování jako Federer, postupem času, ale získal sebevědomí a přišel na to, jak Nadala porážet. Teď, když spolu jdou na zápas, můžete vidět nervozitu a nejistotu u Nadala. Poslední 2 – 3 roky hraje proti Djokovicovi vždycky velice průměrný, spíš až podprůměrný výkon (vyjímkou je semifinále Wimbledonu z roku 2019).

ZÁVĚREM

Jak tedy správně prohrát? Je to divná otázka, ale i porážky k tenisu patří. Berte si z nich lekci, ponaučení, možnost zlepšit se a posunout se dál. Jak tedy vypadá „dobrá“ prohra?

  1. když vynecháte všechny body 1 – 5
  2. udržíte nervy na uzdě, nezačnete zmatkovat
  3. pokusíte se dodržovat taktické plány, v případě potřeby dokážete svůj herní plán změnit
  4. budete bojovat o každý míč až do konce!

Důležité je, abyste se po prohře, když přijdete do šatny, mohli podívat do zrcadla a nic si nevyčítat. Abyste mohli říct, že jste pro výhru udělali vše, co je ve vašich silách, ale váš soupeř byl dneska prostě lepší. Pak můžete odejít poraženi, ale se vztyčenou hlavou!