LOADING

Mentální komfortní zóna a jak se do ní dostat

Mentální komfortní zóna a jak se do ní dostat

Autor: Jiří Kopáček 16 prosince 2019
Komfortní mentální zóna Tennis Academy 2.0

Na začátek upozorňuji, že tohle není článek o vývoji hráče, je to čistě o soutěžení a zápasech. Až na několik vyjímek nebudu brát ohledy na to, co je dobré a špatné z dlouhodobého hlediska s ohledem na vývoj hráče, např. u malých dětí (do 12 let). Čtěte tedy s tímto vědomím. Ceý tento článek bude o mentální komfortní zóně a o tom, jak se do ni dostat. Uvědomte si, že mentální komfortní zóna je stav mysli.

Mentální komfortní zónu už určitě zažil každý z vás – i když jste možná nevěděli, že je to ono. Jde o stav mysli, kdy prostě víte, že to bude dobré. Cítíte se sebevědomě, silně, motivovaně, soutěživě a jste prostě natěšení na zápas. Přitom ale zůstáváte v mysli klidní, nejste nervózní ani svázaní okamžikem. To je mentální komfortní zóna. Pokud máte mysl v téhle zóně, budete hrát svůj nejlepší tenis života – dokud se nestane něco, co vás z komfortní zóny vyruší. Například, když si začnete uvědomovat skóre a začnete hrát tak, abyste neprohráli, bojácně, nejistě apod. Tady se vaše komfortní zóna rozpadne!

Kdo by neznal tyhle situace… když hrajete s lepšími hráči, se kterými byste „neměli“ vyhrát, hrajete v pohodě, hrajete tak, že nemáte co ztratit, jste uvolnění a co se nestane? Najednou hrajete vlastně dobře. Stejně tak, když hodně prohráváte a už jste ztratili víru ve vítězství, tak nějak to z vás spadne, vy se uvolníte a najednou zase hrajete dobře. Říkám tomu takový „poslední záškub soupeře“ 😀 Jedná se o moment v zápase, když jste už soupeře zlomili a přijde ten moment, kdy se váš už skoro poražený soupeř uvolní a začne hrát vyloženě riskantně a agresivně… Je tady velká šance, že díky uvolněnosti a hození starostí za hlavu, mu to tam „napadá“ a zápas se znovu vyrovná…

Ať tak jako tak, dostali jste se do nějakého stavu mysli, kdy prostě hrajete dobře. Možná si myslíte, že je to náhoda a říkáte si, proč se takhle nemůžu cítit pořád. A víte co? Do tohodle stavu se dá dostat na povel – tak jak to dokáží ti nejlepší – nejvíce je to asi vidět u Rafaela Nadala, který se do toho tranzu prostě dostane pokaždé, když je to potřeba.

Jak se dostat do komfortní zóny?

1. Najděte si výzvu

Výzvu potřebujete, abyste měli o co hrát, na co se soustředit. Všimněte si, že výzva se lépe hledá v týmových soutěžích. Když hrajete za družstvo a celé družstvo na vás kouká a fandí vám, tak nějak jste nabuzenější a tak nějak chcete ještě víc vyhrát. Nechcete zklamat, nechcete prohrát ten zápas, díky kterému to nakonec skončí 4:5. To je ta výzva. Tuhle výzvu často najdete i na turnajích v závěrečných kolech apod. Ale co když máte výrazně slabšího nebo výrazně lepšího soupeře? V prvním případě se to velmi lehce podcení, v druhém případě jdete na kurt odevzdaní a ani se nedostanete k tomu zabojovat. Musíte si pak najít nějaké dílčí výzvy, které vás budou udržovat v zápase.

Myslím, že hlavně v žákovských kategoriích je dobré zkoušet si. Jasně, že můžete poctivě vyhrát 6:1 6:1, ale tímhle zápasem se určitě nezlepšíte, nic se nenaučíte. Když vím, že vyhraju, je dobré zkoušet vyhrát něčím, co trénuju. Ať je to kvalitnější podání (s rizikem dvojchyby), ať to jsou náběhy na síť, nebo naopak pokud potřebujete trénovat trpělivost, tak si s tím slabším soupeřem prostě zapinkejte. Zkoušejte si věci, ale zároveň musíte mít zápas pořád pod kontrolou (tady asi budou rodiče a někteří trenéři vyšilovat – proč na kurtu trávit víc času než je potřeba apod. Nezapomeňte, že mluvím o žákovské kategorii). Už se alespoň máte na co soustředit! S lepším hráčem tam taky můžu jít a prohrát 1:6 1:6 a nebo tam můžu jít a zkusit ho nějak překvapit, hrát překvapivě agresivně nebo překvapivě zarputile a nedat míč zadarmo. Ale zároveň se musíte pořád snažit vyhrát! Zkrátka najít si něco, co Vás bude bavit, co vás udrží v koncentraci a vidinu něčeho, o co můžete bojovat.

2. Koncentrace

Koncentrace je to nejdůležitější, abyste odváděli dobré výkony. Na co se ale vlastně soustředit? Někde jsem slyšel větu: „Tennis is a game of aims and targets“… to je dokonalá věta o tom, co tenis ve skutečnosti je. A přesně na to se máte soustředit. Na směr a cíl. Během zápasu už není prostor na to zaobírat se čímkoliv, co vyruší vaši koncentraci. Mezi to patří i technika – v průběhu zápasu už se na techniku nemusíte soustředit – to vás akorát sundává dolů, dodává nejistotu, vyrušuje to soustředění od samotného zápasu. Během zápasu už se to stejně nenaučíte. Tenis není krasobruslení – nevyhrajete jen na základě krásného stylu. Někdy to prostě nejde a vy se musíte omezit čistě na to, trefovat se tam, kam chcete.

U mladších dětí je samozřejmě důležité, aby se technikou zaobírali, aby si pořád mysleli na to,co musejí dělat, aby míče daly do hřiště a tím si fixovaly správnou techniku a zlepšovali se, ale…. Už jste viděli někoho, že by se naučil techniku během zápasu? Představte si 8-12ti leté dítě, zápas sám o sobě je pro něj stresující, v lepším případě chce prostě jen soutěžit a pokusit se vyhrát. Málo komu zbývá ještě kapacita mozku na přemýšlení o technice. Vždycky se divím rodičům, kteří stojí u svého dítěte a za stavu 4:4 ve třetím setu jim vysvětlují, jak technicky mají zahrát údery. Myslím, že mnohem produktivnější by bylo dítě hlavně uklidnit, namotivovat ho a nenechat ho klesnout na mysli. Teď už prostě musí hrát s tím, co má – s tím, co do teď natrénoval.

Berte pořád v úvahu, že se tu bavíme čistě o mentálním stavu během zápasu. Většinový názor bude zřejmě takový, že u 8mi letého dítěte nebude vítězství na prvním místě, na úkor techniky a herního stylu. Na druhou stranu, čím mladší hráč, tím hůř bude schopný vnímat zápas a ještě se o zápase starat o techniku. Ale o tom se tu teď nebavíme….

Jak přinutit mozek, aby se opravdu koncentroval pouze na zápas?

Vytvořte si svoji bublinu

Soustřeďte se je na věci uvnitř bubliny. Na nic jiného. Jak velká by ta bublina měla být? Měl by se do ní vejít maximálně kurt, na kterém hrajete, někdy klidně i jen vy (když vás soupeř nezajímá) 🙂 Nic mimo kurt vám zápas nevyhraje, cokoliv mimo kurt vás může maximálně rozptylovat a vyrušit vás v koncentraci. Uzavřete se do bubliny, ve které jste vy, míček a soupeř. V bublině je vakuum – nefouká tam vítr, nesvítí tam sluníčko, nikdo tam nesportovně nepovzbuzuje apod. Nic z toho vás v tomto okamžiku nezajímá. Soustřeďte se na to, abyste viděli cíl na dvorci a na to, jak tam dostat míček.

Možná vám k vytvoření bubliny pomůžou rituály, možná vám pomůže rovnat si láhve u lavičky, možná vám pomůže rovnat si výplet po každé výměně, možná vám pomůže zaťatá pěst na returnu. Rituálů a stereotypů je spousty, každý hráč si vytvořil takové, které mu pomáhají v soustředění se na hru a na nic jiného.

Co si pamatuji, tak rozdíly v soustředění byly pořád – Borg vs McEnroe, Sampras vs Aggassi, Nadal vs Kyrgios. Jedni se prostě soustředí na sebe (pravda, někdy to možná vypadá nudně), druzí se soustředí jen na výměnu, těsně po výměně a těsně před výměnou ještě koukají kolem sebe, komunikují s rozhodčími apod. To neplatilo zrovna pro Aggassiho, ten se taky koncentroval skvěle, ale oproti Samprasovi byl takový extravagentnější, extrovertnější a to dění kolem sebe potřeboval asi o trochu víc než Sampras. Rád bych ještě upozornil, že tohle je takový obecný pohled, pro někoho je prostě nemožné být v bublině, bublina ho bude svazovat a nedokáže se uvolnit. Někdo potřebuje k nejlepšímu tenisu trochu té show… Věřím tomu, že kdyby se Nick Kyrgios snažil chovat jako Nadal, Borg nebo Sampras, nebude hrát tak dobře. Každopádně, pokud chce Kyrgios vyhrát grandslam nebo více turnajů kategorie 1000, bude muset zjistit, jak se udržovat ve větší koncentraci, jak najít tu hranici mezi soustředěním a show na kurtu.

Nadal vs. Kyrgios - odlišný stav mysli | Tenis KOSU
Rozdílný stav mysli během zápasu ve Wimbledonu.

Soustřeďte se na to, co se děje právě teď

O tomhle tématu jsem už psal v dřívějším článku Jak psychicky zvládnout zápas. Musíte se soustředit na daný okamžik. Žijte bodem, který se právě hraje, nepřemýšlejte na tom, jestli vás soupeř ošidil před třemi gamy. Nemyslete ani na to, jestli vyhrajete nebo ne. Není nic horšího, než na sebe vyvíjet tlak větami, jako jsou: „S tímhle nemůžu prohrát“, „Nemůžu prohrát víc než 4 gamy“. Na takové věci vůbec nemyslete, prostě běžte na kurt a hrajte každou výměnu a na konci uvidíte, jak to dopadlo. Nenechte se svazovat nějakými předpoklady, předsudky nebo tím, co říkají ostatní hráči, rodiče, trenéři.

Zkuste si uvědomit jednu věc… Výhra i prohra jsou dobré. Když vyhrajete, máte radost – je to paráda. Když prohrajete, dostali jste lekci, ze které se poučíte. Tahle lekce vás zase posune o kousek dál k dosažení mentální komfortní zóny – takže vlastně taky dobře. Nebojte se tedy prohrát, snažte se vyhrát, ale nebojte se prohry. Prohry jsou součástí sportu a tenisu obzvlášť. Pokoušejte se ale pokaždé prohrát trochu jinak. Neopakujte stejné chyby – snažte se z nich poučit a příště se ji vyvarovat – pokud to bude jen trochu možné.

S vědomím toho, že se nebojíte prohry, se vám bude hrát o hodně lépe. Nenecháte se svázat důležitostí zápasu, vypjatostí aktuálního skóre, ani kvalitou soupeře na druhé straně kurtu.

Vypusťe vše, co nedokážete kontrolovat

Jinými slovy – soustřeďte se jen na co, co dokážete kontrolovat nebo ovlivnit. To, co není ve vaší moci, jednodušše hoďte za hlavu. Ač je to ta nejtěžší věc, určitě dokážete kontrolovat sami sebe, dokážete kontrolovat své emoce, chování, reakce i rozhodnutí – ano, je to asi ta nejtěžší věc v tenisu – ovládat své emoce, ale ve vašich schopnostech to bezesporu je.

Naopak okolní věci, které nejsou ve vaši moci, neřešte. Ano, zase je to hrozně těžké. Někdo vás ošidí? Rozhodčí špatně zahlásí aut? Rodič soupeře nesportovně povzbuzuje? Svítí sluníčko a vám je teplo? Nebo fouká vítr a vám to vadí? Tohle všechno jsou věci, které nejsou ve vaší moci, nemá cenu je řešit a nechat se rozptylovat. Opět si dovolím ukázat ten kontrast mezi Nadalem a Kyrgiosem.

Letos (2019), jestli si to dobře pamatuji, hráli proti sobě ve Wimbledonu. Vyhrál Nadal, ale vůbec netvrdím, že byl lepší hráč. Jednoznačně ale byl lepší v koncentraci. Ostatní hráče by chování Kyrgiose mohlo rozhodit, ztratili by koncentraci a tím třeba i set nebo zápas. Nadal to ovládá, i když na něj Kyrgios plivne(!), nechalo ho to chladným, nepolevil, dál se soustředil. Mohl si stěžovat u rozhodčího, mohl nadávat Kyrgiosovi, mohli dávat najevo, že se Kyrgios nezachoval sportovně, ale k čemu by mu to bylo? Docílil by tím něčeho? Nebo by se akorát rozhodil a třeba si ihned prohrál servis a tím pravděpodobně celý set? Naopak potom rozhodčí zahlásil sporné rozhodnutí a Kyrgios o tom mluvil během každého střídání celý set. Vidíte ten rozdíl? V tomhle je prostě TOP3 neskutečná – Nadal, Federer, Djokovic – všichni koncentraci zvládají perfektně, hlavně tu vnitřní koncentraci, kdy kontrolují své emoce.

Myšlenka na závěr

Mluvit o to tom, jak se udržet mentálně silní a v klidu je ho hoooodně moc lehčí, než to ve skutečnosti udělat. A to i když víte, jak to udělat. Najít v sobě mentální sílu a rovnováhu je dlouhodobý proces, na kterém se musí pracovat. Určitě se to nestane přes noc. I ty největší hvězdy současného tenisu mají kouče speciálně na psychiku. Nestresujte se tedy tím, že se vám to hned nedaří, že se stále necháváte rozhodit, že stále v průběhu zápasu znejistíte – je to normální. Důležité ale je, abyste to zkoušeli dál a dál, krok po kroku, zápas po zápase a uvidíte, že se to časem začne zlepšovat.